Ettel Ellis Kelečský poklad – Elísek – hladkosrstý foxteriér nar.: 18. 8. 2004
Ellísek byl pořízen rodičům, za peníze nás dětí, proto aby se neváleli doma a aby měli prostě něco milého a chlupatého. Byla to náhrada za Beníka, který musel být v dubnu stejného roku utracen pro nemocné srdíčko. Nechtěli psa na léto, aby si prý užili bezstarostné léto. Původně nechtěli pas vůbec a pak se změnila podmínka na to, že nechtějí NEPSA 😀 Tak jsem vybírala něco takového. Prý nemá moc línat 😀 Tak máme strakatou loveckou bestii, ze které padají chlupy jak z prachovky 😀 Přijel za námi až ze Vsetínského kraje ze obce Kelč. Ovšem Ellísek je mimořádný foxteriér a my ho milujeme. Jeden čas jsem s ním zkoušela něco cvičit, ale spíš to vypadalo jako hodiny neposlušnosti než poslušnosti 😀 no, ale něco umí, třba sedni, lehni, štěkej 😀 to umí nejlíp, nose touch, target na přední a i do bedničky si vlezl celý, trošku obíhat sloupky, otoč a panáček. Je nadšený do přetahování se o cokoli, takže s hračkou není problém, moc rád plave, honí traktory a motorky 😀 zvěř, tahá na vodítku, štěká na celou vesnici a strašně rád papá téměř cokoliv 😀 miluje malé bílé psy. Ellis je pes zahradní. Chodí na procházky a hraje si, odpočívá na zahradě a je hýčkán. Děkuji za něj Soně Sehnalíkové.
Závody: no tak maximálně v rychlosti žraní čehokoli – ne on nezávodí 😀
Výstavy: Svod někdy z roku 2005 jaro, kdy naměřili ani ne v roce 40cm a měl malinko neposlušné ucho 😀 to jsme spravili žvýkačkou 😀 Dál jsme byli na klubovce v Olomouci, tam jsme dostali Déčko a v popisu bylo napsáno very big! Poslední byla Duo Cacib v Brně, kde nás zařadili do fen 😀 Tak jsem si musela ještě v kanceláři zařídit přepsání a pak jsme dostali Déčko a jeli jsme domů…
In memoriam
Beník – pudl toy – *červenec 1989 – + duben 2004
Beník byl můj první pes. Já vždycky chtěla koně 😀 Kam? No na balkón. Byla jsem do nich šílená. Nakonec jsem dostala Beníka. To byl pan pes. Když se na to podívám zpětně tak neuvěřitelně problémový pes, ale můj první že 😀 Byl přirozeně inteligentní a krásný. Neměl mě vůbec rád, páč já ho jako malá šestiletá holka ani trochu nešetřila a cepovala jsem ho denně 😀 Když si vzpomenu jaké bylo krmení :-/ Neexistovaly konzervy nebo granule, takže se vařilo, chudák mamka, která to samozřejmě odnesla. Beník byl vždycky hrozně hubený a byl rád když měl tak 2,8kg 😀 drobek. My to neřešili, stejně jako to, že věčně pajdal, kašlal a nejedl, že mu kvetly zuby tak hrozně, že v desti letech už měl jen pár kousků v tlamičce. I tak měl náš malý PLEMENÍK množství štěňat. Byl velmi žádaný, protože byl dovezen z druhého konce republiky. Když jsme koupili psa, koupili jsme ve stejné době i zahradu v Klučově. Tam Beník strávil většinu svého života. Užíval si tady svůj život na plný plyn 😀 A my s ním. Zde je i pochovaný.
Teď už vím, že kdybych měla takto nemocného psa, nikdy ho nenechám připustit k feně. V té době jsme byli halt nevzdělanci nevzdělaní. Ovšem Beník byl prostě dokonalý, parádně skákal, měl v té době srovnanou celou sídlištní smečku, byl tam jeden z prvních, tak ho psi z počátku hodně brali, uměl chodit přes silnici sám a zvládal čekat před obchodem bez uvázání, nevěděl co je to vodítko a obojek, i po náměstí uměl chodit bez těchto propriet. Miloval myšičky, piškoty a grilované kuřecí masíčko, rád spal v posteli, respektive nikde jinde nespal, pěkně na polštáři u pánečka 😀 Byl šílený když feny háraly. Doprovázel nás všude autem i pěšky. Byl s námi několikrát v Německu a různě po dovolených. Není fotka na kterou by se Beník nějak nevecpal 😀
Byl to prostě první pes a na toho se nikdy nezapomíná. Doufám že si užívá to období za duhovým mostem. Už je to před 9let co není mezi námi, ale stejně na něj stále rádi vzpomínáme.